sobota 4. ledna 2014

Epizoda první - Bardův příběh

Lesem se hnala postava v oblečku, který by se hodil spíše na maškarní ples než na výpravu do luhů a hájů. Tybalt, mistr bardského řemesla a ještě mistrnější podvodník. To první o sobě tvrdil hlavně on, to druhé o něm tvrdili všichni ti, kteří s ním kdy přišli do styku. Mnohými dívkami a ženami, se kterými se měl možnost seznámit, byl pak často označován jako “Zlatoruký“. Otázkou zůstává, zda tomu tak bylo díky zručnému zacházení s hudebními nástroji nebo zručnému zacházení s něčím úplně jiným.

Teď se však nebohý černovlasý bard hnal celý upocený potemnělým večerním lesem. Kožené vycházkové boty byly obaleny vrstvou bahna a zbytek jeho oděvu nebyl špinavý o nic méně. Za Tybaltem vlál roztržený fialový plášť, levý rukáv jeho olivově zelené košile byl rovněž potrhaný od trní a kožené kalhoty nabyly díky špíně a skvrnám od všech možných tekutin dosti neurčité barvy. Relativně nedotčená byla pouze kožená vesta a kožený klobouk se širokou krempou a pavím perem. Bylo nasnadě, že poslední dva zmíněné kusy oblečení bardovi nepatřily dlouho. Popravdě mu nepatřily vůbec.
Při své poslední návštěvě civilizace, konkrétně známého města Kruhovalí, neubránil se Tybalt touze a stesku po ženském klíně. Skončilo to honičkou nejprve po městě, poté po polnostech a nakonec zahnali biřici nebohého barda až do nedalekého lesíka. Jak se totiž ukázalo, dívka, která padla Tybaltovi za oběť, byla dcerou jednoho z kruhovalských magnátů. Ráda se potulovala po nocích městem a hledala potěšení v náručí neznámých mužů. Tybalt měl tu smůlu, že tentokrát tatínek svoji dcerušku prokoukl a dal ji sledovat, aby se o jejích nočních dobrodružstvích dozvěděl víc.
Ač měl bard naspěch, zastavil. Neslyšel totiž zvuk, který ho provázel od chvíle, co překročil hranice hvozdu a nutil ho utíkat stále rychleji. Štěkot psů utichl. Tybalt se ohlédl, ale zdálo se, že je v lese sám. Bylo vyloučeno, aby psi ztratili jeho stopu. Byl si totiž jistý, že ve spěchu, v jakém musel město opustit, si zapomněl obléknout spodky. A pak si toho všiml.
Kolem něj se začaly vynořovat drobné hrbaté postavičky se špičatýma ušima, velkýma červenýma očima a ostrými zuby. Zpoza stromů a zpod kořenů začali vylézat skřeti. Když se Tybalt rozhlédl, napočítal jich tak tucet. Psi a biřici se museli chytit do skřetích pastí nebo je skřeti sami zastřelili luky a foukačkami. Později je jistě všechny sežerou. Když si to Tybalt uvědomil, považoval za nehorázné štěstí, že se v tomto lese dostal takhle daleko.
Bard se začal loučit se životem a pozoroval přibývající očka, která se po něm mlsně dívala. Sledoval, jak někteří ze skřetí smečky zvedají drobné luky a připravují se ke střelbě. Ale jak tomu vždycky bylo, paní Štěstěna se nechala Tybaltem okouzlit a přiklonila se znovu na jeho stranu. Doslova za jeho zády se ozval ženský křik. Nebyl to však vyděšený jekot milostpaní, jež uzřela krysu. Byl to válečný pokřik frustrované ženy, která se chystá ubít pěstmi manžela kvůli jeho chrápání.

2 komentáře:

  1. Nechť je všem dáno předem na vědomí; nechtěla jsem to číst. Byla jsem k tomu přinucena tou poslední větou. Mno a abych tedy i něco tak jakože podotkla.. Líbí se mi to. Máš podobný styl psaní jako já, bych řekla. Tedy když opomeneme dlouhé a prasložité věty, ve kterých si nemálo libuji, také jsi nucen vyšší silou (teď už opravdu jen blábolím nesmysly) vyprávět příběh a spíše se soustředit na děj, mnohdy na úkor popisu. Já osobně si nemyslím, že to je příliš velká věda, ale jednou mi to bylo vyčteno.. Dodnes na to nemohu zapomenout.. Tíží to mou mysl, jako myška za ocásek vysící na háčku, který je provázkem zavešen na ještě menším háčku patřícímu bagru nemalinké velikosti. Aaaaanyway.. Líbilo se mi to, bylo to fajn, v mnoha místech velice srandovní. Možná bych investovala trochu do malinko obsáhlejšího popisu, ale nemusí být. Hele ale ty plantážníku, s takovou ti to budu muset číst. To se mi nelíbí. Ale já bych to chtěla vědět. Chtěla vědět kdo. Kdo tak hrozně řve! Hmmm.. je to určitě zajímavé a chytlavé, jen tak dál :) (ps: kdyby to někomu nedošlo, tohle je povzbuzující koment :D )

    OdpovědětVymazat
  2. Tak som sa konečne dostala k tomuto tvojmu počinu a musím povedať, že už prvým odsekom si ma pobavil xD Celkovo sa mi pozdáva ten ironický podtón v texte, takže zatiaľ palec hore! ;)
    (tu Rebeka)

    OdpovědětVymazat