sobota 1. února 2014

Epizoda devátá - Menší zlo a nejmenší zlo

Tybalt s Barborou klidně kráčeli městem. Barbarka nesla na rameni zloděje, který se ještě před pár okamžiky snažil nebohého barda okrást. Slovo „snažil“ je vskutku na místě, protože celé přepadení vypadalo spíše jako špatná komedie, než jako život ohrožující situace.


„Takže teď máme pár dní čas?“ zeptal se Tybalt. Barbora kývla.
„Teď má kovářskej moc práce, takže se k tomu dostane až zítra.“
„To je pech,“ fňukl bard. „Co uděláme s ním?“
Zloděj se náhle probral z mrákot a začal s sebou šít.
„Odneseme ho na strážnici, třeba za něj dostaneme nějakou odměnu,“ řekla barbarka a zatřásla se zlodějem jako s pytlem brambor.
„Né na strážnici né!“ zaúpěl zoufale lapka. „Dyť jsem nikoho neokradl.“
„Ale mohls,“ podotkla Barbora. Lapka uznale kývl.
„Mohl, ale těch tvých patnáct zlatých a dřevěná soška za to nestojí,“ opáčil zloděj s posměšným úšklebkem.
„Cože?!“ křikla barbarka a shodila lapku na zem.
„Bard u sebe má houby, ale ty peníze máš. A je to pro kováře málo, že?“ lapka seděl na zemi a přihlouple se křenil.
„Jak to víš?“ ptala se vyděšeně Barbora.
„Všichni říkají, že mám prý talent na zlodějský řemeslo. Ještě neumím lidi okrást, ale umím odhadnout, kolik u sebe mají!“ vyhrkl zloděj tak hlasitě, že ho musel bard utišit.
„Peníze za mě nedostaneš. Biřici mě stejně zejtra pustí a nic z toho. Ale mám návrh, jak pro tebe můžeme peníze získat. Pomůžu vám, vy mě nepředáte strážím,“ navrhl lapka.
„Jaký návrh?“ Barbora stále nechápala, kam ten zlodějíček míří.
„Já vytipuju lidi a bard je oblbne, aby mu ty peníze dali,“ chechtal se lapka.
„Co?“ Nechápala stále Barbora.
„To by šlo,“ mnul si bradu Tybalt a potutelně se usmíval.
„Já nehodlám krást!“ ohradila se Barbora a založila si ruce na prsou.
„Není to krádež, když ti ty peníze sami dají,“ rozhodil rukama zloděj.
„Fajn. Jak se jmenuješ?“ rezignovala barbarka.
„Držka,“ zachechtal se zloděj. „Držka Kušnič.“

*ĎÁBELSKÉ A ZLOUNSKÉ INTERMEZZO*

„Vaše ohavná zlovolnosti,“ uklonil se impí služebník neforemnému stínu na mramorovém trůně. „Plán pokračuje přesně dle plánovaného plánu. Shromáždili jsme dostatek služebníků, abychom mohli postoupit sál.“
„Výborně,“ pípl nesmělým hlasem stín. „Nemohu se už dočkat, až naše rozkošné armádky zla a špíny pohltí tento svět.“
„Ach ano vaše neúprosnosti,“ klaněl se imp a poskakoval kolem trůnu jako tajtrdlík. Obláček stínu na trůně zformoval pěstičku, kterou neslyšeně udeřil do opěrky.
„Přineste mi, Jea’Aan, sklenici čistých sirotčích slz. Chci mít něco dobrého k pití, až budu sledovat, jak padá stín na všech dvacet stěn Kostky!“

Žádné komentáře:

Okomentovat