neděle 27. dubna 2014

Epizoda čtrnáctá - Nejlepší obrana je útok

     Sir Loricatus se pyšné kolébal prašnou cestou ke Kruhovalí. Svůj úkol splnil, očistil staré sídlo řádu a teď se těšil, že si dá šálek silného kakaa ve své oblíbené čokoládovně. Jako každý správný paladin, i bratr rytíř převelice čestný a statečný sir (ano to jsou všechno tituly náležící jeho jménu) Loricatus, nepil alkohol a pohrdal všemi návykovými látkami, kromě jediné. Čokoláda byla jediná droga, kterou mohli paladinové legálně konzumovat.

     Co však čert nechtěl, před branami se náš milý, hodný, převelice statečný a v neposlední řadě zrzavý paladin setkal se skupinkou Bellatorových paladinů.
     Jako tomu obyčejně bývá, jednotlivé náboženské řády a kapituly se většinou moc nemusí. V případě Custodova a Bellatorova řádu však nemá popis „moc se nemusí“ dostatečnou poplatnost a váhu. Vztah těchto dvou kapitul by se dal nejlépe vystihnout větou o čtyřech až šesti slovech. Bohužel by však taková věta nemohla být napsána dřívě než po desáté hodině večerní a i tehdy by se věta sestávala z pomlček, hvězdiček, křížků, otazníků, zavináčů a jednoho vykřičníku.
    „Kohopak to v dáli zřím!“ vykřikl první paladin oblečen do vyzývavé zbroje.
    „Není-liž to lidoop plechový, co bojovat se bojí?“ zeptal se druhý a Loricatovým směrem udělal obscénní gesto.
    Třetí paladin měl v koutku úst cigaretu a drze se usmíval.
    „Dovolí-li pánové, já rád bych branou prošel. Znaven jsem dlouhou cestou a nemám chuti ni na    hádky, ni na bitku,“ dovolil se Loricatus, ale Bellatorovci mu nevěnovali pozornost.
    „Sledujte, mí bratři, kterak bojácný paladin sil ani ducha nemá, by se nám v tvář postavil,“ smál se paladin oblečený do zbroje, která odhalovala z jeho těla víc, než dovolovaly předpisy. Ostatní dál zůstávali stát v bráně a znemožňovali tak Loricatovi vstup do města. Brána byla sice široká dost, ale i tak by se Loricatus kolem nich neprotáhl. Minimálně jednoho z nich by přitom jistě povalil.
    „Chuti nemám, ale kterak mě nutiti budete, ztrestám vás, co zákon káže,“ řekl unaveně Loricatus a pokusil se natočit do mezery mezi paladiny a bránou bokem. Ani tak se nevešel.
    „Braň se jak libo ti je neb vyhráti nemůžeš. Přec každý zná, že obranou nejlepší útok jest!“ zasmál se ten s cigaretou. Loricatovi došla trpělivost.
    „Za radu ti děkuji, bratře zkažený,“ řekl Loricatus a praštil ho po hlavě takovou silou, že mu z cigarety vyletěl tabák a paladin se ponořil na dvě stopy do země. Nutno říci, že na zemi byla dlažba.
    Vyzývavě oblečený paladin sáhl po své věrné kopii Bellatorova meče a třískl jím do Loricata. Čepel se od masivní zbroje zlehka odrazila a nezanechala na ní ani škrábanec. Loricatus pak čepel vzal, a uvázal jí svému soku kolem krku jako mašli. Nezapomněl při tom na uzel.
    Třetí paladin se dal na útěk, ale Loricatus mu přišlápl plášť a tak s sebou bezmocně plácl na zem.
    „Práti se jako mladík pubertální nesvědčí vám!“ ozval se hlas v Loricatově helmě.
    „Oni začali si,“ vymlouval se Loricatus, ale hlas v Helma-komu byl neústupný.
    „Nezajímá mě. Do kapituly se navrátíte a z cely své po týden vypuštěn nebudete!“ hřímal hlas představeného. Loricatus kňoural, prosil a žadonil, ale nic nepomohlo obměkčit ocelové srdce.
    „Týden domácího vězení a žádné kakao,“ povzdychl si sir Loricaus normální mluvou. „To je pěkně #&@?*!“

Žádné komentáře:

Okomentovat