středa 7. května 2014

Epizoda patnáctá - Ďábelské intermezzo

    Malý neduživý imp přetřel prachovkou mramorovou sochu neurčitého tvaru, která náramně připomínala oblak temného kouře.
    „Vypadám moc tlusté,“ postěžovalo si Nejmenší Zlo a převalilo se z jednoho kouta svého trůnu do druhého.
    „Ne, Vaše zlotřilosti, to ten materiál. Mramor zakulacuje,“ odpověděl imp a schoval prachovku do kapsy svých lacláčů. „Jste krásné, jako barokní anděl.“
    „Ale ti jsou taky tlustí,“ postěžovalo si Zlo. „A oškliví.“
    „Nejsou, Vaše děsuplnosti, to ten mramor,“ opáčil imp, plivl si na rukáv (což byl vskutku kousek hodný uznání, vzhledem k tomu, že na sobě neměl žádné oblečení mající rukávy) a otřel stojaté zrcadlo u zdi. Nejmenší zlo nespokojeně zamlaskalo a zavrtělo se na trůně.


    Do místnosti vstoupilo šouravým krokem maličké stvoření.
    „Kdo jsi a co chceš?“ zeptalo se otráveně Zlo.
    „Nepoznáváte mě, pane?“ zeptala se drobná bytost a žmoulala mezi svými drobnými prstíky chuchvalec prachu, zvířecích chlupů a kousku žvýkačky. Imp hbitě přiskočil ke svému pánu a zašeptal: „To je mistr Neproper, špinič druhé kategorie.“
    „Áááá mistr Neproper,“ řeklo náhle Zlo a usmálo se. Těžko říct, jak se může mrak temného kouře smát, ale určitě se usmálo. „Copak mi nesete za zprávy?“
    „Pane,“ začal mistr špinič, „mise byla úspěšná.“
    „Opravdu?“ jásalo Nejměnší Zlo.
    „Ano, prosím. Aureolská královská kuchyně musí znovu umýt všech čtrnáct set talířů, pět set mís, dva tisíce pohárů, dvě stě džbánů a pět tisíc kusů příborového stříbra,“ hlásil hrdě mistr Neproper. „Všechny jsme je přes noc znovu řádně zašpinili.“
    „Áááááách,“ vzdychlo orgasmicky Nejmenší Zlo a rozteklo se po svém trůně. „To tak rádo slyším.“
Imp naznačil mistru Neproperovi, že může odejít. Stvoření se tedy odšouralo z místnosti.
    „Skvělé zprávy, že Drmzi?“ zeptalo se Zlo. To že svého loajálního přisluhovače oslovilo jménem svědčilo o jeho dobré náladě.
    „Ano, Vaše velkoodpornosti,“ přitakal imp.
    „Víš, cítím se nějak divně,“ oznámilo Nejmenší Zlo a přesunulo se do opačného rohu svého trůnu. Zjistilo, že to dokázalo rychleji, než předtím. „Stalo se se mnou něco?“
Imp se poškrábal na bradě a chvíli si prohlížel obláček kouře před sebou. Zdálo se mu, že se zvětšil a nabral na intenzitě.
    „Nejsem si jistý, Vaše nestvůrnosti, podívám se do příručky,“ oznámil po chvíli a sáhl do kapsy svých lacláčů. Vytáhl poměrně tenkou příručku nadepsanou: „Zlým snadno a rychle v deseti krocích.“
    „Ano, tady píšou, že pokud se zlu vydařil obzvláště vypečený zlý kousek, jeho zlounství nabude a získá novou úroveň,“ oznámil po chvíli čtení Drmz a teatrálně zaklapl příručku. Výsledkem ale bylo, že její listy o sebe líně plácly a schlíply se k jedné straně.
    „A co to znamená?“ zeptalo se Nejmenší Zlo.
    „Že Vám přísluší titul Menšího Zla a můžete ovládat drobné živočichy,“ odpověděl imp a schoval příručku zpátky do kapsy.
    „Jaké?“
    „Jmenovitě: blechy, vši, šváby a podobné parazity a škůdce,“ vypočítával imp na svých třech prstech.
Menší Zlo radostně poskočilo na trůně a několikrát za sebou nadšeně kvíklo. Čin zcela nerovný jeho postavení.
    „Drmzi, dohlídni na to, ať se přestěhujeme,“ řeklo záhy, když ze stropu skanula obrovská kapka zeleného slizu. „Nos obra není sídlo hodné mé úrovně.“
    „Ano, Vaše krutopřísnosti. Kam bychom se měli přestěhovat?“
    „Přemýšlelo jsem o uchu,“ kvíklo Menší Zlo a loklo si svého oblíbeného ročníku Sirotčích slz.

1 komentář:

  1. Velmi vydařené :) těším se na pokračování!

    OdpovědětVymazat