středa 4. června 2014

Epizoda sedmnáctá - Situace pod psa

    Protože bylo pěkné počasí, prozpěvoval si Tybalt povzbudivou písničku, díky které zbytek skupiny udržoval tempo pochodu. Barbora šla první, jako ostatně vždycky, s věrnou licencovanou kopií Bellatorova meče na rameni a rozhlížela se po kraji. Líbily se jí tyhle travnaté nížiny. Byla to rozhodně příjemná změna oproti její domovině, kde tráva rostla leda na zádech trollů. 


    Přešli hranice Kanie označené linií bílých patníků. Nad vším visel nepříjemný pižmový pach.
    „Fůj,“ zašklebil se Držka.
    „Právě jsme v teritoriu klanu Baštěk,“ řekl klidně Strčprst.
    „Co že to?“ zeptal se Tybalt.
    „To se píše v tom smradu,“ odpověděl goblin a pohladil svou milovanou bramboru.
    „Mohl bys to ještě trochu víc osvětlit?“ přidala se Barbora.
    „Ovládám několik světových jazyků včetně západní elfštiny, vysoké skřetštiny a jejího orkského dialektu, dále znám Morsovu abecedu pro komunikaci s mrtvými, duchy a přízraky a rovněž ovládám několik zvířecích jazyků, mimo jiné i psí haftong a kočičí meowling.“
    Zbytek družiny chvíli stál s otevřenými ústy. Goblin, který očividně znal i řeč brambor, protože co chvíli něco šeptal panu Hlízovi, a většinu času si krátil dlouhou chvíli dlouhými výpravami do útrob svého špičatého nosu, mohl samozřejmě lhát, ale jaý by to mělo smysl.
    „Počkej ty rozumíš psímu... víš co,“ ujišťoval se Tybalt.
    „Ano. Jak jsem řekl v tom smradu všude kolem se skrývají převážně varování, že tohle je půda klanu Baštěk. A dále je tam několik anonymních vzkazů hledajících hárající feny nebo naopak od hárajících fen,“ usmál se Strčprst.
    „Nechceš mi doufám říct, že Kanii vládnou psi?“ zavrčela barbora a otočila se na Tybalta.
    „Je to možný,“ pokrčil rameny bard.
    Odpovědi se jim dostalo ještě dříve, než by byli čekali.
    „Co tady pohledáváte, bezsrrrrstci?!“ zavrčel psodlak, který se náhle vynořil z lesního porostu. Vypadal prostě jako pes, co se naučil chodit po dvou nohách, vyrostl zhruba o metr do výšky a vyvinuly se mu palce v opozici. S sebou měl na vodítku špinavého člověka v roztrhaných hadrech.
    „Lidohlavci!“ vyjekl Stršprst, „psodlačí hraničáři.“
    „Lidohlavci?“ nechápal Držka. Psodlak, který na ně promluvil se natočil a ukázal tak žlutý odznak s černou hlavou člověka uprostřed.
    „Pouze procházíme,“ odpověděla Barbora na psodlakovu předchozí otázku.
    „Nikdo Kanií jenom neprrrrochází. Ne když dokáže číst naše tajné zprrrrávy,“ vrčel lidohlavec a vztekle trhal vodítkem svého člověka. „Zatýkám vás!“
    „Já ho zabiju a půjdeme dál,“ odsekla Barbora a sáhla po meči.
Za psodlakem se rázem vynořila celá četa. Byl jich minimálně tucet a každý na vodítku vedl člověka.
    „Půjdete s námi,“ zavrčel znovu lidohlavec. Barbora zakoulela očima.
    „Tak je zabiju všechny a půjdeme dál,“ řekla, když vykročila k lidohlavcům. Nevěděla kdo ji praštil, když se, stejně jako zbytek družiny, poroučela k zemi.
    První se probral Držka. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že se nacházejí v kamenné cele nevalných rozměrů. Rozměry byl tak nevalné, že přes něj ležela Barbora, pod bradou měl Tybaltovu nohu a sám ležel na Strčprstovi.
    „Hej, vstávejte,“ řekl Držka a začal probouzet své společníky.
    „Kde to jsme?“ zeptal se Tybalt a mžoural do šera kolem sebe.
    „V nějaké cele,“ zabručela barbarka. Vzali jí meč a to jí dělalo mrzutou.
    „Dostanu nás ven,“ nabídl se Držka, vytáhl paklíč, který měl ukrytý v botě a přesunul se ke dveřím, aby se je pokusil odemknout. Své snažení vzdal poté, co se mu je podařilo ještě víc zamknout. Hluk přilákal strážného.
    „Ticho tady bude!“ zavrčel a podrážděně štěkl.
    „Kde to jsme?!“ zeptal se Tybalt.
    „V cele krrrrálovského paláce. Než bude připraven soud,“ odpověděl psodlak.
    „Soud? Za co?“ nechápal Tybalt.
    „Za zabití krrrrálova brrrratrrrrance,“ usmál se zvrrr- (leze mi to na mozek) – zvrhle psodlak.
Všichni se podívali na Strčprstovu čepici z kožešiny z psí hlavy. Goblin se nevinně usmál a rozhodil rukama.



Žádné komentáře:

Okomentovat